Marian Jaslovský homepage

môj obľúbený obchod

Modré hory - referencie

Jebem šťastných - Nejlepší básník českého a slovenského hip hopu vydává Modré hory
Ondřej Formánek
Reflex 29/2008

(v prvej polovici textu autor predstavuje Peťa Tázoka)

Peťo Tázok bylo dočasné alter ego rappera, který si říká Bene a nyní přišel s novým projektem: Modré hory. Už název napoví, že zoufalství ubylo, a spíš evokuje lehkou melancholii, nostalgii, možná i příjemnou zasněnost. Nedávno vyšlé dlouhohrající CD Modré hory dává takovým úvahám za pravdu - vedle producenta Karaoke Tundry, který podkresloval Peťo Tázoka hororovým surrealismem jako z Lynchových filmů, přibyly ještě produkce Peka, Foolka, Beyuze, a hlavně Mariana Jaslovského, který navíc vstupuje do dýdžejských loopů se živým saxofonem, flétnou a dalšími hudebními nástroji, mezi něž patří i ústní sprej (je to multiinstrumentalista). V jednotlivých skladbách hostují basista, kytarista, zpěvačky, uvaděčky a klávesista a hudební nálady se rozprostřely do táhlých smutných smyček s trochou jazzu a downtempa, beatů monotónních jako deště na sídlišti, jsou tu motivy evokující hudbu k normalizačním rodinným filmům, témata orientální i cirkusová. A hlavně Benemu přibyl kumpán za mikrofonem, rapper Lyrik, který chová zřejmé sympatie k zenovému buddhismu. V Modrých horách se tedy srážejí východní a západní myšlenkové fronty a v některých chvílích se tyto srážky blýsknou oslnivou invencí - "Moja karma je drsno zaprášená/ až tak, že do něj viem nakresliť prstom archanjela" (Bene ve skladbě Každé roblakov. Ale ačkoliv si myslím, že Modré hory ještě hledají svou společnou tvář a básník Bene a vypravěč Lyrik svoji společnou řeč, tohle eponymní debutové CD patří k tomu nejlepšímu, co v české a slovenské hudbě v posledních letech vzniklo.

Modré hory nabraly sílu z Navarové a Kryla
Petr Vizina,
HN.IHNED.CZ 3. 9. 2008

Sídlištní byt v bratislavské Petržalce jako objevitelská ponorka Nautilus. Do městské reality se tu noří dvojice poetů za doprovodu vynikajícího "beatmastera" z Ukrajiny a hudebního pamětníka, který sice nemá rád hip hop, ale pro jednou udělal výjimku. Ať už album nazvané Modré hory označíme za intelektuální hip hop či současnou odpověď na beatnický neklid inspirovaný například Kerouakovým románem Na cestě, jedno je jasné - s deskou, která je dlouhou míli napřed dění ve zdejší části střední Evropy, přišla ze Slovenska zpráva, že na místě se silnými spodními proudy může vždy znovu kdesi v podzemí vyrazit silný pramen.

To sprosté slovo popmusic
Slovenská pop-music v osmdesátých letech často působila ve srovnání s českou, tedy pražskou příbuznou jako svěží děvče vedle unavené coury. Mluvíme samozřejmě o tehdejší oficiální kultuře. Slováci neměli své Psí vojáky nebo Plastic People of the Universe, v popu ale namísto protřelých "špílmachrů" typu Františka Janečka či Petra Hanniga tehdy v Bratislavě udávala rozpoznatelný tón blízkost Vídně, a tedy rozhlasové či televizní spojení s hudebním děním v zahraničí.

O bezmála třicet let později je zdánlivě všechno jinak - po bývalé hraniční čáře mezi oficiální a podzemní kulturou špacírují obchodní cestující se srovnatelnou nadějí na úspěch, pop už není hanlivé slovo a o československé scéně se dá mluvit nejspíš jen v případě jazzu a hip hopu. Album Modré hory, novinka z bratislavského vydavatelství Slnko Records, je přímým spojem mezi hudební historií posledních tří desetiletí a současností.

Sešli se na něm básníci Bene a Lyrik se saxofonistou a flétnistou, novinářem a spisovatelem Marianem Jaslovským, který se na konci osmdesátých let stal členem kapely legendárního Deža Ursinyho a později také jeho životopiscem.

Jaslovský celé album smíchal a je také autorem jedné ze čtrnácti skladeb. Zaujala ho poetická výpověď Beneho a Lyrika o světě důvěrně známém právě již z Ursinyho introvertních nahrávek. Frenetický, "natlakovaný" Bene s uvolněnějším, zemitějším Lyrikem totiž nepoužívají slova jako bojový nástroj, spíše jako senzitivní tykadla ohledávající zdánlivě banální realitu.

Hip hop za "bratříčka"
Nad "životem sídliska" neohrnují nos, hledají pod povrchem viděného. "Pokoj je hluboký jak šálek v dračí studni... / žiju příběh, protože já jsem příběh," nachází Bene v nočním tichu pevný bod pozorovatele nešetřícího sebe ("Moje karma je drsně zaprášená/ až tak že umím do prachu nakreslit archanděla..."), ani své souputníky ("...když hledím na člověka, nevidím tvář ale skutky, když hledím na stage, nevidím MCs ale kadibudky, latríny na rýmy...").

Lyrikovy postřehy často zabíhají do trefných sociálních komentářů: "Soused má padesát roků/ věří všemu co v TV vidí jeho oko/ mojí sousedce je dvacet pět, má dobře placený flek, ale v bytě žije sama a usíná u Zoufalých manželek/ mně je osmadvacet a po dešti čichám ke stromům před domem/ pozdravím sousedy a oni si říkají, kdo jsem..."

Autorem značné části desky je Karaoke Tundra, vynikající ukrajinský "beatmaster" žijící na Slovensku. Za značkou Foolk se skrývá ředitel mladého Rádia FM Dušan Vančo, jemuž v Česku nyní vychází na značce Starcastic sólová deska Red Pills For Daddy. Jaslovský se jako šedá eminence nedere do popředí, ale významně oživil nahrávku rozmanitou sadou dechových nástrojů.

A jak je to se srovnáním české a slovenské hudby podle Modrých hor? Ve skladbě Len oni a priestor tu Bene s Lyrikem zmiňují hudebníky, jež považují za zásadní. Hlubokou poklonu vyseknou Zuzaně Navarové a Karlu Krylovi.