O mojich prvých kapelách: Asi v roku 2003 som začal v rámci nejakej osobnej terapie písať spomienky na kapely, v ktorých som hrával. Ako som, začal, tak som aj skončil, ale niečo som zachytil. Nech sa páči, čítajte.

a tu sú ďalšie dôležité skupiny:

Solid Move

Štrnásť mesiacov som hral v známej skupine A.M.O. (pozri aj „spomienky„). Keď sa koncom leta 2015 rozpadla, s rapperom Moem sme vytvorili novú kapelu. Hrá v zložení Moe – rap, texty,Matej Maximilián Mikloš – klávesy, Michal Šelep – basgitara  a Ľuboš „Ežo“ Ambrózai – bicie. Tu je prvý singel Dobré ráno. Repertoár vzniká, hrali sme na festivale Grape a ďalšie akcie. V roku 2016 som zo skupiny veľmi priateľsky (fakt) odošiel, keďže smerovanie bolo iné, ako moje očakávania.

Tu je stránka kapely.

A.M.O. (2014 – 2015)

Pristúpil som do rozbehnutého vlaku, ale to somm ešte netušil, že ďalší rok bude konečná, vystupovať. Nevadí, ideme ďalej. foto © HugeSpot

kubo ursiny & provisorium (2011 – 2013)

V kapela, ktorá bola reinkarnáciou Dežovej hudby, som hral skoro dva roky – od októbra 2011 do augusta 2013 a za ten čas sme zahrali 29 koncertov (zoznam pod fotkou). Tu je FB stránka:   www.facebook.com/kuboursiny.provisorium

logo Waldo Švábenský

Odohraté koncerty:

17.11.2011 Košice Artforum
18.11.2011 Zvolen (Víkend atraktívneho divadla)
14.12.2011 Bratislava (Nuspirit)
09.03.2012 Nitra (Music a cafe)
15.03.2012 Brno (Stará Pekáreň)
13.03.2012 Praha (Lucerna MB!
29.03.2012 Bratislava (Zrkadlový háj)
04.05.2012 Nové Mesto nad Váhom (Bluenote)
31.05.2012 Žilina (Staromestské Slávnosti (Mariánske námestie)
07.06.2012 Bratislava (Majesitc Music Club)
22.06.2012 Banská Bystrica (Štúdio tanca)
22.07.2012 Liptovský Mikuláš (Jazzový festival)
13.10.2012 Banská Bystrica (Barbakan)
14.10.2012 Kremnica (Kino Akropola)
14.11.2012 Žilina (Stanica Žilina-Záriečie)
21.11.2012 Praha (Vagón)
22.11.2012 Brno (Fléda)
24.11.2012 Teplice (Beatový festival)
13.12.2012 Bratislava NouveauNu 2012 (Babylon Music Club)
14.12.2012 Prešov NouveauNu 2012
14.06.2013 Banská Bystrica ( Štúdio tanca)
25.05.2013 Zlín (Festival Setkání 2013)
15.02.2013 Martin (Barmuseum)
20.06.2013 Bratislava (MMC)
12.07.2013 Trenčín (Pohoda festival)
13.07.2013 Boskovice (festival)
24.08.2013 Mikulov (Eurotrialog)
21.09.2013 Bratislava – (Konvergencie)
27.08.2013 Bratislava – hudobné leto (pred San Marten)

QuasiTrio (2009 – 2012)

S Benem a Rolandom Kánikom (klávesy) sme v roku 2009 vytvorili komorné QuasiTrio, ktoré spočiatku intenzívnejšie, potom sporadicky fungovalo do roku 2012. Tu je EP na stiahnutie.

foto Ľubomíra Hricová

silvia fourporation (2008 – 2011)

Krásne roky a vzťahy. Tu je Silvia Fourporation na Bandzone.

foto Ctibor Bachratý

modré hory (2008 – 2009)

Bol som hudobníkom a producentom skupiny Modré hory, ktorá v roku 2009 vydala úspešný album vo vydavateľstve Slnko Records.

Tu sú nejaké referencie:

Jebem šťastných – Nejlepší básník českého a slovenského hip hopu vydává Modré hory

Ondřej Formánek, Reflex 29/2008

V prvej polovici textu autor predstavuje Peťa Tázoka a pokračuje:

Peťo Tázok bylo dočasné alter ego rappera, který si říká Bene a nyní přišel s novým projektem: Modré hory. Už název napoví, že zoufalství ubylo, a spíš evokuje lehkou melancholii, nostalgii, možná i příjemnou zasněnost. Nedávno vyšlé dlouhohrající CD Modré hory dává takovým úvahám za pravdu – vedle producenta Karaoke Tundry, který podkresloval Peťo Tázoka hororovým surrealismem jako z Lynchových filmů, přibyly ještě produkce Peka, Foolka, Beyuze, a hlavně Mariana Jaslovského, který navíc vstupuje do dýdžejských loopů se živým saxofonem, flétnou a dalšími hudebními nástroji, mezi něž patří i ústní sprej (je to multiinstrumentalista). V jednotlivých skladbách hostují basista, kytarista, zpěvačky, uvaděčky a klávesista a hudební nálady se rozprostřely do táhlých smutných smyček s trochou jazzu a downtempa, beatů monotónních jako deště na sídlišti, jsou tu motivy evokující hudbu k normalizačním rodinným filmům, témata orientální i cirkusová. A hlavně Benemu přibyl kumpán za mikrofonem, rapper Lyrik, který chová zřejmé sympatie k zenovému buddhismu. V Modrých horách se tedy srážejí východní a západní myšlenkové fronty a v některých chvílích se tyto srážky blýsknou oslnivou invencí – „Moja karma je drsno zaprášená/ až tak, že do něj viem nakresliť prstom archanjela“ (Bene ve skladbě Každé ráno. Ale ačkoliv si myslím, že Modré hory ještě hledají svou společnou tvář a básník Bene a vypravěč Lyrik svoji společnou řeč, tohle eponymní debutové CD patří k tomu nejlepšímu, co v české a slovenské hudbě v posledních letech vzniklo.

Modré hory nabraly sílu z Navarové a Kryla

Petr Vizina, HN.IHNED.CZ 3. 9. 2008

Sídlištní byt v bratislavské Petržalce jako objevitelská ponorka Nautilus. Do městské reality se tu noří dvojice poetů za doprovodu vynikajícího „beatmastera“ z Ukrajiny a hudebního pamětníka, který sice nemá rád hip hop, ale pro jednou udělal výjimku. Ať už album nazvané Modré hory označíme za intelektuální hip hop či současnou odpověď na beatnický neklid inspirovaný například Kerouakovým románem Na cestě, jedno je jasné – s deskou, která je dlouhou míli napřed dění ve zdejší části střední Evropy, přišla ze Slovenska zpráva, že na místě se silnými spodními proudy může vždy znovu kdesi v podzemí vyrazit silný pramen.

To sprosté slovo popmusic

Slovenská pop-music v osmdesátých letech často působila ve srovnání s českou, tedy pražskou příbuznou jako svěží děvče vedle unavené coury. Mluvíme samozřejmě o tehdejší oficiální kultuře. Slováci neměli své Psí vojáky nebo Plastic People of the Universe, v popu ale namísto protřelých „špílmachrů“ typu Františka Janečka či Petra Hanniga tehdy v Bratislavě udávala rozpoznatelný tón blízkost Vídně, a tedy rozhlasové či televizní spojení s hudebním děním v zahraničí.

O bezmála třicet let později je zdánlivě všechno jinak – po bývalé hraniční čáře mezi oficiální a podzemní kulturou špacírují obchodní cestující se srovnatelnou nadějí na úspěch, pop už není hanlivé slovo a o československé scéně se dá mluvit nejspíš jen v případě jazzu a hip hopu. Album Modré hory, novinka z bratislavského vydavatelství Slnko Records, je přímým spojem mezi hudební historií posledních tří desetiletí a současností.

Sešli se na něm básníci Bene a Lyrik se saxofonistou a flétnistou, novinářem a spisovatelem Marianem Jaslovským, který se na konci osmdesátých let stal členem kapely legendárního Deža Ursinyho a později také jeho životopiscem.

Jaslovský celé album smíchal a je také autorem jedné ze čtrnácti skladeb. Zaujala ho poetická výpověď Beneho a Lyrika o světě důvěrně známém právě již z Ursinyho introvertních nahrávek. Frenetický, „natlakovaný“ Bene s uvolněnějším, zemitějším Lyrikem totiž nepoužívají slova jako bojový nástroj, spíše jako senzitivní tykadla ohledávající zdánlivě banální realitu.

Hip hop za „bratříčka“

Nad „životem sídliska“ neohrnují nos, hledají pod povrchem viděného. „Pokoj je hluboký jak šálek v dračí studni… / žiju příběh, protože já jsem příběh,“ nachází Bene v nočním tichu pevný bod pozorovatele nešetřícího sebe („Moje karma je drsně zaprášená/ až tak že umím do prachu nakreslit archanděla…“), ani své souputníky („…když hledím na člověka, nevidím tvář ale skutky, když hledím na stage, nevidím MCs ale kadibudky, latríny na rýmy…“).

Lyrikovy postřehy často zabíhají do trefných sociálních komentářů: „Soused má padesát roků/ věří všemu co v TV vidí jeho oko/ mojí sousedce je dvacet pět, má dobře placený flek, ale v bytě žije sama a usíná u Zoufalých manželek/ mně je osmadvacet a po dešti čichám ke stromům před domem/ pozdravím sousedy a oni si říkají, kdo jsem…“

Autorem značné části desky je Karaoke Tundra, vynikající ukrajinský „beatmaster“ žijící na Slovensku. Za značkou Foolk se skrývá ředitel mladého Rádia FM Dušan Vančo, jemuž v Česku nyní vychází na značce Starcastic sólová deska Red Pills For Daddy. Jaslovský se jako šedá eminence nedere do popředí, ale významně oživil nahrávku rozmanitou sadou dechových nástrojů.

A jak je to se srovnáním české a slovenské hudby podle Modrých hor? Ve skladbě Len oni a priestor tu Bene s Lyrikem zmiňují hudebníky, jež považují za zásadní. Hlubokou poklonu vyseknou Zuzaně Navarové a Karlu Krylovi.

quasimondo (2007 – 2008)

S klávesistom Rolandom Kaníkom, speváčkou Silviou Gieciovou, rappermi Lyrikom a Benem, gitaristom Petrom Penthorom a basistom Petrom Mucom Rusňákom sme mali funk-rapovú  skupinu Quasimondo (2008). Hudbu si môžete vypočuť na Myspace.

foto Michal Burza

appendix (2006 – 2008)

V skupine Appendix som hral od roku 2006. V roku 2007 sme vydali album I. (Hevhetia Records). Šestnásteho októbra 2008 skončila skupina svoju pozemskú púť odchodom bubeníka po úspešnom koncerte kde sme hrali ako support Living Colour. Na gitare hral a  spieval Juraj Benetin, na base basoval Lukáš Fila a bubeník bol Henrich Offerman.

 

virtual intercourse (2003)

Martin Žiak, Rado Špaček, Miro Hank a ja. Alternatívny funk sme to nazvali. Hrali sme v roku 2003. Žiaľ, po troch mesiacoch sme sa rozišli. Každý sme žili inak (hlavne ja) a neboli sme kompatibilní. 

 

take one (2001-2002)

S pezinskou skupinou Také Oné (Take One) sme hrali dva roky a bolo to krásne obdobie. Ako pamiatku naň som sem presťahoval našu niekdajšiu vlastnoručne vyrobenú stránku.

Foto Andrej Bán

martin chrobák a private music (2000 – 2007)

Sedem rokov som hrával s Martinom Chrobákom a jeho skupinou Private Music. Musel som  sa ospravedlniť zo živého hrania kvôli vyťaženosti inými projektmi.

 

frogski pop (1997)

Bol som členom elektronickej formácie Frogski Pop. Šéfom bol Jaro Ridzoň, ktorý hral na počítači. Neskôr spievala Šina, gitaristom bol Dano Salontay, teda išlo o pridruženú aktivita Longitalu. Občas sme hrali aj naživo, niektoré skladby vyšli na CD sampleroch. Pred siedmimi rokmi rozhlasy nepríčetne rotovali skladbu Peppermint (On Sunday). Naposledy sme robili remix na kritikou nadšene prijatý album českej skupiny Bratři Orffové. Tu je stránka Frogski na MySpace. 

 

rôzne

Takto sme hrali so Silviou Josifoskou v Ríme v máji 2003

Bol som producentom aktuálneho albumu brnenskej skupiny Nuck Chorris Gang (album Lovu zdar)